Souhrn：Jaké jsou běžné metody drcení pro drtiče: Metoda drcení: použití dvou drcení ploch k vytvoření tlaku na materiál.

Jaké jsou běžné metody drcení pro drtiče:

Metoda drcení:používá dvě drtící pracovní plochy k vyvíjení tlaku na materiál a k jeho drcení. Charakteristickým rysem této metody je postupně se zvyšující síla a větší rozsah síly;

Metoda mlýnského drcení:materiál se rozbije silou ostrých zubů, které se zarezají do materiálu. Charakteristickým rysem je koncentrovaný rozsah síly a dochází k lokálnímu přerušení;
Metoda lomu:Při lomu materiálu dochází k lomu a rozbití materiálu v důsledku koncentrované ohybové síly.
Metoda drcení a loupání: Pracovní plocha drtiče se pohybuje relativně vůči materiálu, čímž vzniká smyková síla na materiálu. Tato síla působí na povrch rudy a je vhodná pro drcení jemných materiálů.
Metoda nárazu: Drticí síla je aplikována na materiál okamžitě, proto se nazývá i rozbíjení silou.
Poté se metoda drcení drtičů dělí na dva typy: mechanické drcení a nemechanické drcení.
Mechanické drcení se dělí na externí drcení, drticí, nárazové drcení, drticí drcení, s...
Neklasické drcení zahrnuje: výbušné drcení, hydraulické drcení, ultrazvukové drcení (tj. využití dopadu ultrazvukových vysokofrekvenčních kmitů k rozbití materiálu), tepelné štěpení (tj. zahřátí materiálu, změna okolního tlaku k jeho rozbití), drcení vysokofrekvenční elektromagnetickou vlnou (použití vysokofrekvenčních nebo nadfrekvenčních elektromagnetických vln (nad 3000 MHz/s) k zahřátí povrchu materiálu, čímž vzniká obrovské napětí vedoucí k jeho rozbití), hydroelektrický efekt (použití iontové kapaliny k generování krátkodobých pulzních vysokonapěťových výbojů).