Summary: Jaké jsou běžné způsoby drcení u drtících strojů: Metoda drcení: použití dvou pracovních ploch k drcení, které materiál stlačují za účelem jeho rozbití. Charakteristika...

Jaké jsou běžné metody drcení pro drtiče:

Metoda drcení: používá dvě drtící pracovní plochy k vyvíjení tlaku na materiál a k jeho drcení. Charakteristickým rysem této metody je postupně se zvyšující síla a větší rozsah síly;

Metoda mlýnského drcení: materiál se rozbije silou ostrých zubů, které se zarezají do materiálu. Charakteristickým rysem je koncentrovaný rozsah síly a dochází k lokálnímu přerušení;
Metoda lomu: Když je materiál rozbit, je materiál rozbit a zlomen díky ohybové síle soustředěné v opačném směru. Tato metoda se vyznačuje tím, že je na ni působena ohybová síla kromě vnější síly, a proto je snadné rozbít rudu.
Metoda drcení a loupání: Pracovní plocha drtiče se pohybuje relativně vůči materiálu, čímž vzniká smyková síla na materiálu. Tato síla působí na povrch rudy a je vhodná pro drcení jemných materiálů.
Metoda nárazu: Drticí síla je aplikována na materiál okamžitě, proto se nazývá i rozbíjení silou.
Pak jsou způsoby drcení u drtičů rozděleny do dvou kategorií: mechanické drcení a nemechanické drcení.
Mechanické drcení se dělí na externí drcení, drticí, nárazové drcení, drticí drcení, s...
Neklasické drcení zahrnuje: výbuchové drcení, hydraulické drcení, ultrazvukové drcení (tedy rozbití materiálů pomocí impaktu vysokofrekvenčního ultrazvukového kmitání), tepelné praskání (tedy zahřívání materiálů a úprava okolního tlaku k jejich prasknutí), drcení vysokofrekvenčním elektromagnetickým vlněním (použitím vysokofrekvenčních nebo ultra vysokofrekvenčních elektromagnetických vln nad 3000 MHz k zahřátí povrchu materiálu a vytvoření obrovského vnitřního napětí pro fragmentaci), a drcení hydroelektrickým efektem (použitím iontové kapaliny k výrobě krátkého pulzního vysokonapěťového výboje pro drcení materiálů).